Henry Rollins
24. ledna 2008 v 20:17
|
Osobnosti
Henry Rollins
zpěvák
Datum narození: 13.02.1961 Místo narození: Washington D.C., USA Znamení: Vodnář
Americký rockový zpěvák narozený v r. 1961 ve Washingtonu D.C. Začínal ve sk. S.O.A. V letech 1981 - 86 členem losangelské punkové skupiny Black Flag. Vyjímečná osobnost svojí sebedisciplínou, známý i jako výborný textař. Navíc mu vyšla mu řádka básnických sbírek.
V r. 1987 (po natočení 1. alba) zakládá skupinu Rollins Band, hudebně vycházející z hardcore i blues. V r. 1987 se podílí na desce Henrietta Collins And Wifebeating Childhaters: Drive By Shoutings (na zn. Fundamental - IRS - Texas Hotel - Plastic Head). Navíc se v r. 1989 Henry Rollins a Weiss objevují v projektu Wartime.
Vydává i desky s mluveným slovem (např. Big Ugly Mouth & Live At McCabes, 1972, na zn. Texas Hotel; Sweatbox & Human Butt, 2CD, 1992, na zn. Quarterstick; Deep Throat, 6CD na zn. Imago - Quarterstick; Boxed Life, 1993, na zn. Imago - RCA, 2CD; Portrait Of The Singer, 1994, na zn. Imago; Think Tank, 1998 atd.).
V r. 1987 (po natočení 1. alba) zakládá skupinu Rollins Band, hudebně vycházející z hardcore i blues. V r. 1987 se podílí na desce Henrietta Collins And Wifebeating Childhaters: Drive By Shoutings (na zn. Fundamental - IRS - Texas Hotel - Plastic Head). Navíc se v r. 1989 Henry Rollins a Weiss objevují v projektu Wartime.
Vydává i desky s mluveným slovem (např. Big Ugly Mouth & Live At McCabes, 1972, na zn. Texas Hotel; Sweatbox & Human Butt, 2CD, 1992, na zn. Quarterstick; Deep Throat, 6CD na zn. Imago - Quarterstick; Boxed Life, 1993, na zn. Imago - RCA, 2CD; Portrait Of The Singer, 1994, na zn. Imago; Think Tank, 1998 atd.).

zdroj: osobnosti.cz
Bolest fest (club neutral)
22. prosince 2007 v 19:28 | petr
|
news
takže začalo to tim, že sme já a vláďa přišli asi tak na šestou hodinu do neutralu. Než začla hrát první kapela, tak sme hráli fotbálek a popíjeli. Asi v sedm hodin začala hrát první kapela, Pilsen Dogs. Docela příjemně překvapili, protože nehráli nudný desetiminutový skladby, ale rázný a jasný krátký songy s dobrejma textama. Po týhle kapele se začal vybírat vstup, kterýmu sme se záhadně vyhnuli. Uplynulo asi půl hodiny a začala hrát další kapela. Byl to ska-punk a jmenovali se Lovesong players. Nás to moc neuchvátilo, protože hráli asi 45 minut a to nám všechno připadalo jako jeden velkej song, skladby měli jako jednu a tu samou. Když už konečně dohráli, po půl hodině začala hrát další kapela jménem Dalin. Tahle kapelka nás docela příjemně překvapila, protože to bylo něco jako hardcore, ale přitom to bylo docela originální. Asi pro to že to bylo originální, tak to lidi vedle nás odsuzovali, protože se jim to očividně nelíbilo..pár kokotů po nich házelo plechovky a jiný smetí, protože holt si jednou ten svůj styl..Chvilku po týhle kapele zahráli Taras bullba a dávali si to hodně slušně asi zatim nejlepší výkon..Nakonec zahráli ještě cover od NOFX a jejich Řekni svoje ne...Po tomhle bezvadnym výkonu se představili Dr.ogy, bohužel už bez zpěváka (všichni víme proč). Dr.ogy předvedli jako vždy taky bezvadnej výkon jak je známe, akorát tam nikdo nezpíval. asi třičtvrtě publika šlo domů, protože přece nebude poslouchat žádný "sračky"..Já sem musel jít asi v polovině hraní dr.ogy domů, páč by mi ujel bus, ale Vláďa prej ještě pogoval na jejich poslední pecky a byl to masakr podle toho co řikal..Večer se celkem vyved, ale moh bejt o dost lepší.
pravda o EMU
22. prosince 2007 v 19:27
|
hudba
´Tenhle text podle mě nemá chybu a otevře oči hodně lidem co si ho přečtou.
Emocore-se vyčlenilo někdy v osmdsátých letech z Hardcore punku….Emo je tedy svým způsobem punk ( opavdu je to tak, nekrutte hlavami :) ). Jaký je tedy rozdíl mezi punkem a emem? V emu nastala hlavní změna ve zpěvu - zpěvák chvílemi křičí, sténá, nebo naopak šeptá - prostě prožívá hudbu ( emoce ). Emo je subkultura! Uznává tedy jakýsi životní styl a názory. Chce ovlivnit společnost, aby se chovala etičtěji a hummáněji - hlavně potom vůči zvířatům a přírodě jako takové. Proto se zajímá o politiku, ekologii a morální zásady. A i proto je zde snaha stát se sXe ( SxE ), což znamená " straight edge " - žádné drogy, tabák, alkohol ( někdy třeba i kofein ) a hlavně být veganem či vegetariánem. Také je tu samozřejmě silný " kult " DIY ( nebo-li " Do It Yourself " ), který spočívá ve vyrábění si různého oblečení, doplnků a pod. různými technikami…. Prostě je to snaha být, co nejméně závislý na konzumní společnosti, což je v undergroundu vcelku předpokládaná záležitost. To by bylo zhruba k životnímu stylu ( který má své kořeny samozřejmě v HC ). Co se týče kapel….to je poněkud složitější. Jisté je, že mezi první " průkopníky " patřili Rites Of Spring, Embrace, One Last Wish, Husker Du, Dag Nasty a další….
Linie pokračuje kapelami jako jsou: Moss Icon, Heroin, Indian Summer, Sunny Day Real Estate, Elliott a mnoho - opravdu mnoho dalších. Pak nastává " problém "…. Přichází rok 2000 a názory se rozcházejí. Jako kdyby se posluchači rozdělili na dvě skupiny - první, která vyznává " old school " a ( v jejích očích ) popovější novinky odmítá. A druhá, která nechává scénu růst a nabalovat na ni takové kapely jako jsou: Fall Out Boy, Finch, From Autumn to Ashes, From First to Last, Funeral for a Friend, Hawthorne Heights, Matchbook Romance, My Chemical Romance, Panic! At The Disco, Silverstein, Something Corporate, The Starting Line, Taking Back Sunday, The Used a plno dalších. Je pravda, že některé nynější kapely, které jsou označovány za emo už dávají spíše na image, prodej desek a hrají, protože je muzika prostě baví. Názory, které emo chtělo říci už byly řečeny kapelami v devadesátých a dřívějších letech. Když potkám člověka, který zná a poslouchá kapely, které se řadí do old school, tak z něho mám hned lepší pocit, než z člověka, který zná pouze ony popové ( ano, jsou populární ) " novinky ", které ještě ke všemu viděl na MTV. Mám zkušenost, že ten člověk, který se spíše zabývá těmi kořeny ví o subkultuře asi tak ( abych nelhala ) o sto procent víc, než onen druhý zmíněný, který se ( aby bylo dílo dokonáno ) hned prohlašuje za strašného " emaře " ( mimochodem výrazy jako: emař, emokid, emoboy, emogirl, emopes, emotužka a emotoaletní papír mi taky zrovna " nevoní " ) Ale také znám lidi, kteří poslouchají kapely bez rozdílu, i když si je uvědomují a působí na mě rozumným dojmem. Já osobně poslouchám z ema pouze to, co se mi líbí a to, co mě nějakým způsobem ( avšak né vizáží ) zaujme. Ale na nějaké nynější kapely jsem už vysloveně alergická, snažím se soustředit na ty " starší " kapely. Tak, to bylo tak stručně k emocore….na tom přeci není nic špatného, ne? Myslím, že člověk, který předtím o emu nevěděl zhola nic nemá po přečtení těchto řádků důvod se o emu vyjadřovat s opovržením, nebo s posměchem.( A také bych pro ně touto větou ukončila své povídání a poprosila je, aby si pamatovali, že emocore je poze všechno to, co jsem zmínila výše a nic víc! Pokud tedy budou pokračovat ve čtení, chci je upozornit, že následující řečené věci nemají s emocore NIC společného ). Ano, milé děti, ted se dostanu k Vám :) Ještě jsem zapomněla na ony emokids, které jistě ted doufají v odpověd, proč jsem se v historii ema ani slovem nezmínila o patkách, černém laku na nehty, depresích, smutném pohledu do země, barevných korálech, nadmíře bisexuálních chlapců, namalovaných srdíčkách na rukou, růžových teniskách, plakajících dívkách i chlapcích, žiletkách, pruhovaných tričkách a tak dále, a tak dále…………Víte proč jsem se o těchto věcech ani jednou a ani slůvkem nezmínila? PROTOŽE JE TO NESMYSL! A NEMÁ TO S EMEM NIC SPOLEČNÉHO!..... Ano, mé zlaté domnělé " emokids ", přesně proto :) Och, je mi jasné, že někomu jsem ted dvěma větami zničila veškeré idee o světě, zbourala jsem vše, pro co dosud žil, ano, jsem zlá! Ale jsem také pravdomluvnáJ…Ruku na srdce, ( máte ho přeci tak velké a oevřené, jistě to pro Vás nebude problém ), chcete žít pro nesmysl? Chcete žít pro pózu? Chcete být všem lidem, kteří uznávají emo pouze pro smích? Chcete, aby se o Vás natáčela posměšná videa? Chcete, aby si všichni, kdo o emu prozatím nic nevěděli díky Vám pomysleli ( a to zcela právem ), že emo je ta největší pí*ovina, kterou kdy ve svém dosavdním životě poznali? Aby se všichni od této skvělé muziky a jedinečného ( a podle mě i správného ) pohledu na svět odvrátili jenom proto, že poznali nějaké pozérské emokids? Zamyslete se nad sebou. To, co považujete za " emo módu ", to není žádná emo móda, vždyt vůbec nikdo neví, kdo to vymyslel! Kde se to vzalo, nebo z čeho to vzešlo? V emu panuje DIY kultura, sami si běžte něco ušít, uplést, vyrobit a né honem rychle kupovat řadové výrobky. A taky bych byla opravdu velice ráda, kdyby mi někdo vysvětlil, jak jste přišli na tu bisexualitu…..zanechám ted veškerých faktů a přinutím Vás, aby jste použili mozek a zamysleli se. Jak si to představujete? Vždyt podle toho, co prezentujete je téměř každý " emo " kluk bisexuální nebo gay. To znamená, že, když poslouchám emo, tak musím být bisexuální? Co je tohle za blbost?!Nebo to mám chápat tak, že každý homosexuál ( či bisexuál ), který se narodí, tak je předurčen k tomu poslouchat emo? Čili bisexuál, který neposlouchá emo, vlastně ani není bisexuál! Měl by se za sebe stydět!….Nebo, já opravdu nevím, jak to mám pochopit. Nebo to je jen čirá náhoda, že všem bisexuálům na světě se líbí emo hudba? Vždyt to ani není z praktického a biologického hlediska možné, aby jich bylo tolik. Rozum do hrsti lidi! A v neposlední řadě se dostanem k těm Vašim oblíbeným emocím, to je taky kapitola sama pro sebe. Pořád slyším, jak se oháníte tím, že pláčete a dáváte najevo svůj smutek proto, že se za to nestydíte, projevujete přeci EMOce. Myslíte si, že ted jsem si naběhla, že ano? Protože se v historii emocore o emocích zminuji. Houby s octem, milí přátelé. Nabyli jste totiž klamného dojmu, že emoce, které jsou opravdu bez diskuze spjaty s emem, se projevují právě tím, že si popláčete, když na Vás byl někdo zlý, když jste ztratily své pruhované " emo " ponožky, nebo když Vám došel lak na vlasy. Nesmysl, od začátku do konce nesmysl. Emoce, které jsou míněny v emocore přicházejí do popředí v souvislosti s konzumem a materialismem. Prostě a jednoduše se klade větší důraz na emoce a morální zásady. Já vím, že jestli si ted mé povídání, čte někdo, kdo má profil nacpaný líbajícími se chlapci a dívkami v pruhovaných šatech, včera si nechal udělat piercing do rtu ( aby byl správný emák ), dnes předvedl rodičům hysterický záchvat pláče, protože mu místo mandarinek koupili pomernače a zítra se chystá obarvit svůj nový ( solidně emotivní ) sestřih vlasů na černo, tak pro něj bude jednodušší pomyslet si o mně, že jsem střevo, které neví, o čem mluví, než aby svůj způsob života ( znovu :) ) , nebo alespon svůj styl oblékání od základu změnil. Milí pozéři, zamyslete se nad tím, vždyt underground a subkultura ( ke které se přeci hrdě hlásíte, protože tvrdíte, že jste emo ) vyžaduje po člověku originalitu a schopnost přežít v dnešním ( ano, já vím, tolik černém a vůči Vám tolik krutém ) světě. Ale Vy……Vy jste všichni stejní, jak na běžícím pásu, žádný nápad, žadná originalita, a když se vyskytne problém, tak se schoulíte do temného koutku a tam pláčete. Na jednom blogu jsem se dokonce dočetla, že jako správná " emogirl " musím chodit pomalu, nikomu se nedívat do očí a vypadat smutně - to snad ani nebudu komentovat, nehrajte na mě, že jste úplně pitomí a uznejte, že je to jedna z největších blbostí, jaké jste kdy četli. Přestante se schovávat za Vámi uměle vytvořené jakési " emo ", nechci od Vás po tom, co si tohle přečtete, slyšet, že s tím souhlasíte, ale, že Vy nebrečíte, a že emo posloucháte, a že chcete pro přírodu to nejlepší - to můžete, ale bez té pitomé pózy! Také dobře chápu, že se chcete někam zařadit ( to každý ) a banda milých, vždy krásně nalíčených, upravených a čistě a hezky oblečených lidí ve Vás vzbuzuje pocit štěstí - který, jen tak mimochodem, stejně potlačujete, protože musíte být hrozně smutní a koukat se do země. Ale v ostatních to vzbuzje pouze posměch. Jestli se Vám to líbí, rádi se takhle oblékáte a rádi se přetvařujete, tak si tak pro mě za mě klidně i žijte, ale když už jste s tou umělotinou začali, tak to dotáhněte do konce a vymyslete si svůj vlastní uměle vytvořený kult a nazvěte si ho, jak chcete, ale přestante používat výraz EMO - protože Vy jste pravý opak, chováte se opačně, než je pro subkulturu typické. Jenom tím emocore ubližujete a to myslím zcela vážně
Jello Biafra
22. října 2007 v 20:07 | petr
|
Osobnosti
Jello Biafra
herec, zpěvák
Datum narození: 17.6.1958
Místo narození: Colorado, USA
životopis
Vlastním jménem Eric Boucher, zpěvák a vedoucí kalifornské punkové skupiny Dead Kennedys (od r. 1977). Poč. r. 1987 se skupina rozchází, přičemž jedním z důvodů byl soudní proces na téma cenzury. Biafra je přitom známý ostrými a kontroverzními politickými názory.
Kromě nahrávek se skupinami D.O.A., Ministry, Lard, Tumor Circus a No Means No vydává i desky se svými projevy. Je majitelem vlastní značky Alternative Tentacles. Debutoval EP-deskou With Trails v r. 1982. Jeho album Prairie Home Invasion z roku 1994 je laděno v country stylu.
Jello Biafra si zahrál také v několika filmech, např. Terminal City Ricochet (1984).
Kromě nahrávek se skupinami D.O.A., Ministry, Lard, Tumor Circus a No Means No vydává i desky se svými projevy. Je majitelem vlastní značky Alternative Tentacles. Debutoval EP-deskou With Trails v r. 1982. Jeho album Prairie Home Invasion z roku 1994 je laděno v country stylu.
Jello Biafra si zahrál také v několika filmech, např. Terminal City Ricochet (1984).

Dead kennedys
21. října 2007 v 23:51 | petr
|
hudba
Dead Kennedys
(skupina založena 1978 v San Franciscu, rozpuštěna 1986)
Americká punková skupina, která se podstatně podílela na rozvoji teprve vznikající US hardcore scény, vznikla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Po řadě špatně placených míst a neúspěšných pokusech o hereckou kariéru, zpěvák Jello Biafra (skutečným jménem Eric Boucher) odpověděl na inzerát umístěný v místním hudebním plátku kytaristou East Bay Rayem. Tito dva později přijali baskytaristu Klause Fluorida, bubeníka Bruce Slesingera (AKATed) a druhého kytaristu známého jako 6025. Ten kapelu opustil v březnu 1979 zatímco Slesinger byl nahrazen D.H. Peligrem v polovině roku 1981.

V roce 1978 se už v Americe plně projevil vliv britské punkové scény - turné Damned proběhlo začátkem roku 1977, koncem toho samého roku následovali Sex Pistols. Jejich koncert v sanfranciském Winterlandu sledoval i Biafra. Po nabytí této zkušenosti a po návštěvě Anglie koncem roku 1977 se Biafra rozhodl pomoci vytvořit ekvivalentní americkou scénu. Nebyl sám; další, i když ne tak známí, cítili podobnou potřebu změny... Undergroundová kultura, kterou tito průkopníci podporovali, se již od začátku radikálně lišila od té britské. Americký punk byl mnohem volnější a nebyl svázán směšnými diktáty a konvencemi, na rozdíl od punku britského. Tento rozdíl, projevující se převážně ve stylu projevu i oblékání, je vidět v podstatě dodnes.
Po období zuřivého zkoušení si v červenci 1978 Dead Kennedys zahráli na jejich prvním vystoupení; napětí a provokace mezi skupinou a obecenstvem naznačovaly, co bude následovat. Zpočátku byla muzika Dead Kennedys skutečně poctivým obrazem ortodoxního britského punk rocku - syrový zvuk kytar, dunivá baskytara a proklatě rychlé bicí. Samozřejmě zde již od začátku bylo víc než to; především hudební schopnost kapely, neboť členové hráli překvapivě čistě, a také hloubka textů, které velice zřetelně oslovovaly posluchače.
Biafrův hlavní koncept textů byl politický a jeho polemiky útočily na celou řadu jednoduchých, nicméně důležitých cílů - velký obchodní marasmus, americká vláda pod zřetelnou kontrolou prezidenta Ronalda Reagana, zvěrstva páchaná Ku-Klux-Klanem a slabomyslná odezva amerických liberálů na tyto problémy. Přetékající známým sarkasmem, první songy jako "Let's Lynch the Landlord", "I Kill Children", "Chemical Warfare" a "Funland at the Beach" zesměšňovaly extrémní násilí i extrémní konservatismus, které byly charakteristické pro život Američanů. Co zachránilo věrohodnost obžalob americké společnosti od zhroucení pod tíhou jejich vlastních ambicí? Byl to především smysl pro humor, který je podpíral a mimořádné nasazení s jakým Biafra zpíval - jedinečný třesavý hlas, který se snad ani nedalo napodobit. Další důležitý fakt byl, že se skupina nebála kontrastu jejich politických názorů s koncertními vystoupeními. Mezi nezapomenutelné fóry patří Biafraova kandidatura na starostu San Francisca v roce 1979; dorazil se svojí vizáží chuligána na radnici, čímž přiměl nic nechápající dva hlavní kandidáty na útěk...
Jméno Dead Kennedys bylo voleno tak, aby hluboce pobuřovalo spoustu lidí, a také to k potěšení skupiny fungovalo. Velice brzy se o kapelu začaly zajímat různé "zaručeně" správné politicko-náboženské spolky. Problémy Dead Kennedys s těmito samozvanými ochránci morálky se částečně urovnaly spojenectvím s US autoritami, které byly vždy rozporuplné... Normou všech vystoupení DK byla agresivní policejní přítomnost, která při zásazích nerozlišovala mezi fanoušky a kapelou. Takto vysoká míra kontroverze se brzy projevila tím, že všechny hlavní nahrávací společnosti nechtěly mít s kapelou nic společného. Jedinou možnou volbou, jak prezentovat svou tvorbu, bylo založení nového vydavatelství.
Americká pobočka vlastního vydavatelství DK, Alternative Tentacles, byla založena v roce 1979, anglická část až o pět let později. Mezitím byla vydána řada singlů u nezávislých vydavatelství Fast a Cherry Red. První byl "California Über Alles" (říjen 1979) - ostrý útok na guvernéra Kalifornie, Jerry Browna. Následoval "Holiday in Cambodia" (červen 1980), který znamenal zlomový okamžik - dokonalý mix rozjařeného štvavého textu a výhružně znějící hudby se dokázal udržet v hitparádě John Peel's Festive Fifty po mnoho let. "Kill The Poor" (říjen 1980) a "Too Drunk to Fuck" (květen 1981) dokončily čtveřici singlů, které se mohly směle porovnávat s nejznámějšími punkovými nahrávkami své doby.

Logicky přišlo první studiové album, "Fresh Fruit For Rotting Vegetables" (září 1980), je však zle poznamenáno špatnou kvalitou záznamu; naprosto neadekvátní produkce způsobila odčerpání veškeré energie jinak výborného alba. Tato deska je bezesporu jednou z nejlepších punkových alb, které byly kdy nahrány a to i přes malé nedostatky. Koncem roku 1980 následovalo turné v Anglii, kde Biafra využil příležitosti a představil anglickým fanouškům dosud nevídaný jevištní projev.
Všechny tři návštěvy Velké Británie po sobě zanechaly sérii výmluvných rozhovorů, ve kterých hudební tisk demonstroval ostré myšlenky ležící za uměleckou formou, která byla úmyslně surová a brutální. Tato surovost a brutalita se také projevila na novém EP "In God We Trust, Inc. (prosinec 1981), obsahujícím osm písní, které byly o poznání rychlejší než na minulém albu a které zanechaly ve většině posluchačů zmatek. Už v této době nemohl nevhodný brak nabízený většinou britských punk kapel tomuto EP konkurovat. Skutečně, ohnisko výmluvného a inteligentního punku se přeneslo do Ameriky; skupiny jako Black Flag, Minor Threat, MDC, Husker Du nebo pozdější Bad Religion se již začínaly vrývat do povědomí posluchačů a americké prostředí se ukázalo být dobré pro punkovou scénu.
Po delší přestávce Kennedys vydali druhé album. Zvuk "Plastic Surgery Disasters" (listopad 1982) se od Fresh Fruit ohromně zlepšil a deska je snad nejlepší sbírka písní od DK; krutý důvtip a politická satira přetrvaly, ale hudba, zachovávající si svůj náboj, obsahuje neočekávané momenty - např. Fluoridova hra na klarinet. Skupina pokračovala ve vystoupení v Americe, přišlo i turné v Austrálii a na Novém Zélandu. V letech 1983-85 však vyšel na povrch splín z turné v Anglii. Ten byl konečně překonán vydáním nové desky "Frankenchrist" (prosinec 1985), ve které se plně odráží momentální roztříštěnost kapely. Album je mnohem více konvenční nahrávkou (na rozdíl od předchozích dvou); je melodičtější, ale po pěti letech vlády R. Reagana, je téměř zuřivým odporem k politické diktatuře, ve kterou se USA začaly měnit.

"Frankenchrist" rovněž dokázal, že talent skupiny znepokojuje úřady tak jako nikdy; toto album také znamenalo počátek konce Dead Kennedys. Do alba byl totiž vložen plakát "Penis Landscape" - tedy něco jako "Penisová krajina", představující tři řady pánských přirození pohromadě. Na základě tohoto plakátu byl proti DK zahájen soudní proces s obviněním z mravního ohrožení mládeže. V podstatě ale šlo jen o připravený útok proti nepohodlné skupině, o přesný zásah do slabin, o oprášení zákona. Ve společnosti, kde je porno a prostituce na denním pořádku, nemohl tento kreslený umělecký výtvor vzbudit pražádný šok, natož ohrožení. Krátce nato byl Jello Biafra, jakožto vedoucí skupiny, zadržen policií a vzat do vazby. Propuštěn byl teprve až na vysokou kauci, kterou zbytek DK dal dohromady urychleným vydáním kompilace různých koncertních záznamů. Alternative Tentacles vydali tenhle živák v rekordním čase. Proces s Biafrou a DK se táhl dva roky, a i když nakonec spravedlnost zvítězila, kapelu to natolik otrávilo, že se v podstatě rozpadla...
K údivu všech (zejména z důvodu dlouhé pauzy) se kapela pokusila o průlom vydáním nové desky "Bedtime For Democracy" (prosinec 1986), která byla jakýmsi hudebním návratem k počáteční jednoduchosti. Bohužel však energie i náboj alba vyzněl do ztracena... Přesto všechno je to zajímavá nahrávka znící anarchisticky a je plná hudebních nápadů; Biafra později uvedl, že zřejmě vyčerpal svůj hudební potenciál...
V srpnu 1987 byl konečně Biafra a čtyři další obžalovaní zproštěni viny soudcem, který zamítl návrh poroty na rozsudek. Celá nechutná aféra, v níž bylo vidět mnoho výjimek pro počestné občany a také nedostatek podpory pro skupinu ze strany hudebních společností, vedla k rozpadu Dead Kennedys. Biafra se později pustil do celé řady nových projektů - mimo jiné např. do talk-show vystoupení, hudební spolupráce s DOA, NoMeansNo, Mojo Nixon a asi nejúspěšnější Lard společně s Al Jourgensenem a Paulem Barkerem z Ministry. Klaus Fluoride vydal několik těžko zařaditelných bizarních LP, zatímco se East Bay Ray pustil do projektu nazvaného Scrapyard. D.H. Peligro se nedávno opět objevil s novou skupinou a deskou nazvanou jednoduše Peligro.
Poslední kompilace Dead Kennedys - "Give Me Convenience Or Give Me Death" (červen 1987) - byla dobrým počinem, protože obsahuje některé z prvních nahrávek, které nebyly nikdy zveřejněny a nabízí tak zajímavé rarity. Dead Kennedys byli rozhodujícím podnětem pro americkou punkovou scénu a dokážou oslovit posluchače dodnes...
Duch osobnosti - zeitgeist the movie
21. října 2007 v 23:40 | petr
|
news
Zeitgeist The Movie je oficiální název téměř dvouhodinového dokumentu odhalujícího souvislosti mezi náboženstvím, útoky z 11.září, finančními korporacemi (Federal Reserve Bank). Hlavní čast tohto filmu je rozdělena na tři části: "The Greatest Story Ever Told" - Nejlepší kdy vyprávěný příběh, "All The World's A Stage" - Svět jako velké jeviště a třetí část má název "Don't Mind The Men Behind The Curtain" - Nevšímejte si osoby za oponou. Tento dokument můžete shlédnout zde.
Stacy Peralta
18. července 2007 v 11:44 | petr
|
Osobnosti

Stacy Peralta začal jezdit na skateboardu ve svých pěti letech a dnes je považován za jednoho z otců moderní podoby tohoto sportu. Byl jedním z klíčových členů nyní legendárního Zephyr Teamu a vůbec první Z-Boy, který uzavřel lukrativní sponzorské smlouvy. "Díky tomu, že jsme měli kolečka z uretanu - plastické hmoty, která se přicucnula k betonu - mohli jsme jezdit i svisle," říká Stacy Peralta. "Jezdili jsme po stěnách jako kdybychom po nich surfovali. Takhle vznikl celý Z-Boy tým. Vložili jsme všechny své ambice, motivace a odhodlání do toho, abychom se stali z amatérských surfařů profesionály, a pak jsme přešli na skateboarding." Po třech letech cestování, propagace produktů, vystupování v televizních pořadech a několika filmových rolích Peralta ve svých 19 letech opustil kariéru profesionálního sportovce a stal se spoluzakladatelem společnosti POWELL-PERALTA, zabývající se výrobou skateboardů.

O pět let později se jejich firma stala celosvětovým leaderem v této oblasti. V roce 1984 se Peralta začal věnovat filmové produkci, režii a střihu - natočil snímek Bones Brigade Video Show a šest dalších skateboardových videí, které mu přinesly nabídky na post pomocného režiséra u tří filmů - Thrashin', Jdi do toho! a Policejní akademie 5. V roce 1990 Peralta opustil svou firmu a začal se věnovat scénáristické a režijní práci na plný úvazek. Následujících šest let pracoval v oblasti dokumentární, komediální a seriálové tvorby.
V roce 2000 napsal a zrežíroval kritiky ceněný dokument Dogtown and Z-Boys, který o rok později získal ocenění pro nejlepšího režiséra a cenu publika na filmovém festivalu Sundance. V roce 2002 pak obdržel cenu Independent Spirit Award v kategorii nejlepší dokument. Na loňském ročníku filmového festivalu Sundance byl uveden jeho druhý dokument Riding Giants - bylo to vůbec poprvé v historii festivalu, kdy byl zahájen dokumentem. Také je autorem scénář k dosud nepojmenovanému filmu o surfařské legendě Gregu Nollovi, který bude sám režírovat.
V roce 2000 napsal a zrežíroval kritiky ceněný dokument Dogtown and Z-Boys, který o rok později získal ocenění pro nejlepšího režiséra a cenu publika na filmovém festivalu Sundance. V roce 2002 pak obdržel cenu Independent Spirit Award v kategorii nejlepší dokument. Na loňském ročníku filmového festivalu Sundance byl uveden jeho druhý dokument Riding Giants - bylo to vůbec poprvé v historii festivalu, kdy byl zahájen dokumentem. Také je autorem scénář k dosud nepojmenovanému filmu o surfařské legendě Gregu Nollovi, který bude sám režírovat.

V roce 2005 napsal Stacy Peralta scénář k filmu Legendy z Dogtownu (režie Catherine Hardwicke, jež vypráví příběh skupiny mladých surfařů Z-boys, která v 70. letech přivedla k životu nový, revoluční styl skateboardingu. Ve filmu ztvárnil osobu skateboardisty Stacyho Peralty herec John Robinson.
Peralta na jeho prvních závodech (del Mar 1975)
originální video stacyho jízdy ze 70. let
Peralta na jeho prvních závodech (del Mar 1975)
originální video stacyho jízdy ze 70. let
Jay Adams
18. července 2007 v 0:49 | petr
|
Osobnosti

Jay Adams je považován za jiskru která zažehla tento sport. Byl zakladatelem triku cannobal,který později zdokonalil Dave Andrechta,dále vynalezl trik invert,také partřil do party Z-BOYS, byl obviněn v souvislosti s drogami a byl propuštěn na kauci,byl to velice dobrý skateboardista, který si chtěl jen užívat pocit z jízdy a který měl rád sk8 jako underground, ne jako práci a přostředek, na vydělávání peněz. nemělo by se na něj zapomínat.


FingerBoarding
16. července 2007 v 23:51 | petr
|
skateboarding
FingerBOARDING

Fingerboarding jako takový je věc poměrne mladá. Vznik se dá počítat tak kolem roku 1995. I když ježdění prstama po podomácku zhotovené minidesce je strarý asi jako skateboarding.
Takže co to vlastně ten fingerboarding je. Jak už z názvu vyplívá jezdíte na desce veliké 97mm tedy približně desetinásobně menší než klasickej board. Desky jsou vyrobený vetšinou z plastu a to různe ohybnýho (nejrealističtější se mi zatim zdá Skill Skateboard). Celý prkno je provedený co nejblíž k originálu což znamená pravej grip, fungující ocelový trucky a plastový kolečka v balení vetšinou dotanete složený prkno,pár mini šroubků a matek, sadu novej koleček a takový miniaturní nářadíčko v podobě křížovýho šroubováku a klíče na utahování trucků.
No a teď se dostaneme k tomu kdo tyhle srandy vyrábí. Tak v první řade je to Tech Deck kterej vyrábý fakt velký množství desek snad od všech firem takže když jezdíte třeba na Birdhousu mužete si tam objednat přesnou zmenšeninu vašeho prkna. Nakupování má ale jeden háček. Minimální výše objednávky je 20 babek + 16 za poštovný. Výrobky dalších firem který se zabejvaj výrobou fingerboardů najdete v každym druhym skateshopu a www
Takže co to vlastně ten fingerboarding je. Jak už z názvu vyplívá jezdíte na desce veliké 97mm tedy približně desetinásobně menší než klasickej board. Desky jsou vyrobený vetšinou z plastu a to různe ohybnýho (nejrealističtější se mi zatim zdá Skill Skateboard). Celý prkno je provedený co nejblíž k originálu což znamená pravej grip, fungující ocelový trucky a plastový kolečka v balení vetšinou dotanete složený prkno,pár mini šroubků a matek, sadu novej koleček a takový miniaturní nářadíčko v podobě křížovýho šroubováku a klíče na utahování trucků.
No a teď se dostaneme k tomu kdo tyhle srandy vyrábí. Tak v první řade je to Tech Deck kterej vyrábý fakt velký množství desek snad od všech firem takže když jezdíte třeba na Birdhousu mužete si tam objednat přesnou zmenšeninu vašeho prkna. Nakupování má ale jeden háček. Minimální výše objednávky je 20 babek + 16 za poštovný. Výrobky dalších firem který se zabejvaj výrobou fingerboardů najdete v každym druhym skateshopu a www
stránky vetšinou ani neexistujou. Jejich výrobky jsou ale skoro stejně kvalitní jako u Tech Decku s jedinou vyjímkou, že nedělaj přesný kopie značkovejch velkejch boardu.
Kde sehnat a za kolik? Jak už sem řekl pokud máte zájem o fingerboard navštivte váš favourite skateshop a tam určite něco seženete. Nebo si můžete prkýnko objenat u Tech Decku a parádně se pri tom prohnout a nebo si ho můžete objednat u Olomóckýho ShockBoardu. Do jednoho tejdne vám příde Tech Deck, má to jednu nevýhodu a to že si nemužete vybrat jakej chcete. No a teď k cenám. Ty se pohybujou mezi 200-400Kč podle místa a značky. Přes ShockBoard vás to vyjde na 350 protože 290 stojí board a 60 poštovný.
Kde sehnat a za kolik? Jak už sem řekl pokud máte zájem o fingerboard navštivte váš favourite skateshop a tam určite něco seženete. Nebo si můžete prkýnko objenat u Tech Decku a parádně se pri tom prohnout a nebo si ho můžete objednat u Olomóckýho ShockBoardu. Do jednoho tejdne vám příde Tech Deck, má to jednu nevýhodu a to že si nemužete vybrat jakej chcete. No a teď k cenám. Ty se pohybujou mezi 200-400Kč podle místa a značky. Přes ShockBoard vás to vyjde na 350 protože 290 stojí board a 60 poštovný.


